Představení knihy

Kniha obsahuje 12 příběhů na pokračování a je určená pro děti ve věku 4 až 6 let. Každá kapitola je doplněna pracovním listem s tvořivými činnostmi a úkoly do přírody. Součástí knihy jsou i zajímavosti ze světa skutečných netopýrů.

Kniha má 168 stran, pevné desky, šitou vazbu

A v čem je naše kniha jedinečná?

Inspirace pro jednotlivé příběhy byla čerpána ze skutečného života dětí. Příběhy zasazené do lákavého světa tmy a nočních tvorů, jsou ve skutečnosti příběhy o běžných dětských starostech a radostech. Čtení knihy tak může pomoci dětem lépe pracovat se svými obavami a pochopit je. Kniha může být zajímavá a inspirativní jak pro děti, tak pro dospělé.

Kapitoly:
  1. O netopýřím začátku a černé noci
  2. O šišaté školce a jak Venda cvrkal
  3. Jak Venda naučil Olinku na chroustačku
  4. Jak chtěl Venda půjčit maminku
  5. O sovičce Rozárce a lesknoucím se pokladu
  6. O stromolezení a létacím tajemství
  7. Jak Venda na chvilku dostal dárek
  8. O zvonečkovém úsměvu a ošklivé myšlence
  9. O pohádkové návštěvě a zatouláncích
  10. O netopýří besídce a píchavých slovech
  11. O tenkém žihadle a jak Vendovi říkali Mrňousek
  12. Jak dvakrát tekly slzy štěstí

Ukázka z knihy:

Jak Venda naučil Olinku na chroustačku (ukázka z 3. kapitoly)

Děti, víte, jak vypadá chroust? Chroust je velký brouk, který létá večer a bzučí jako vrtulník. Možná jste někdy chrousta viděly. Možná o letních prázdninách, když jste mohly zůstat venku do soumraku. S rodiči jste opékaly buřty, oheň praskal, od kouře vám slzely oči a k nebi létaly jiskry jako světla ohňostroje. Pak vám kolem hlavy zabzučel chroust. Bylo to nepříjemné, začaly jste poskakovat a rukama rychle mávat kolem sebe. A víte, jak takový ubzučený chroust chutná? Teď si říkáte, na co se vás to ptám. Brouků se asi štítíte, a proč byste je měly ochutnávat? Ale zkuste se zeptat Vendy, ten vám řekne:

"Mňam, chroust, to je pochoutka. Trochu křupavý, na jazyku nejdřív sladký, pak hořký a v krku polechtá."

No fuj, co to má ten Venda za podivné chutě, to ani nechci vědět, myslíte si. Ale Venda nemá žádné divné chutě. Venda je netopýr a netopýři jsou hmyzožravci, a to znamená, že jedí hmyz. Chroust je taky hmyz, který létá večer, když netopýři vstávají. Je to pro ně výborná snídaně. Pro všechny kromě Olinky. Olinka je Vendova netopýří kamarádka ze školky a chrousti jí nechutnají. Děti, to není jako u vás. Když vám nechutná jablíčko, maminka jde a koupí místo něj banán.

Maminky, teď si asi povzdechnete. Jablka za banány byste dětem měnily rády, ale děti většinou škemrají a tvrdí, že jim chutná jen lízátko nebo kobliha. "Marmeláda je mami taky ovoce!" vysvětlují.

Naše netopýří maminky neznají lízátkové dohady. Do obchodů nechodí, jídlo si tam nekupují. Netopýři si musí jídlo ulovit. A potom jedí to, co uloví. Nic jiného nemají.

Dnes byl Venda u Olinky na návštěvě. Olinka bydlí až na kraji lesa, v dutině stařičkého dubu. Venda s Olinkou se tlačili uvnitř, uši zvědavě vystrkovali ven, drápky pěvně zaháknuté za stromovou škvíru. Venku už byla téměř noc, akorát čas na netopýří svačinu. Venda se ládoval jedním chroustem za druhým, zato Olinka vypadala docela podivně. Čumáček měla nakřivo, jak ho držela pevně zavřený a zoubky tiskla k sobě. Zkuste to, děti, taky. Zavřete pusu tak pevně, že se vám místo rtů udělá tenká čárka. Přesně tak Olinka vypadala. Oči měla vykulené, jak se soustředila a jak ji začínal čumáček bolet.

"Co se ti stalo, Olinko? Tebe něco bolí?" vyděsil se Venda.

"Nmnmnmn!" odpověděla Olinka.

Se zavřenou pusou se, děti, těžko mluví.

"Cože? Já ti vůbec nerozumím, ty nemůžeš mluvit?"

"Ale může mluvit, Vendo, a nic jí není," rozčílila se Olinčina maminka.

"Jen má strach, že když otevře pusu, tak jí do ní strčím chrousta. Už trucuje celý týden."

"Olinko? Ty jsi celý týden nic nejedla?" vyvalí Venda oči.

Olinka zavrtí hlavou. Pusu má stále zavřenou na zámek.

"Vendo, nejedla vůbec nic. Za chvíli bude nemocná a zesláblá, že nedoletí do školky," mračí se ustaraná maminka.

A jak to s Olinkou dopadlo? Dočtete se v naší knize.